Jak jsme učili Flečku, že si musí hlídat smečku
Dnes jsme vzali Fleču na procházku za město, kam chodí minimum psů (přeočkování nás čeká až 27. srpna). Ondra našel zajímavou naučnou stezku v Terezském údolí za Náměští na Hané. Na lesní cestě jsme Flečku pustili z vodítka, aby se učila držet se nás. Šla parádně. Měli jsme z ní opravdu radost. Ale v jednom místě zaváhala, zastavili jsme se s Ondrou u naučné tabule a Fleča si šla dál. Ztratila se nám z očí. Ondra okamžitě nasadil školení vyčtené z knih - oba jsme se schovali za strom mimo cestu a čekali. Asi minutu se nic nedělo. Už jsem začínala mít strach. Dovolil mi na malou zavolat. Během chviličky jsme slyšeli strašný dupot a kolem nás proběhla žíznivá čára. Nikdy jsem ji neviděla běžet tak rychle. Než Ondra zareagoval a zavolal na ni, byla o 20 metrů dál. Jak ho slyšela, brzdila kozelcem a letěla k nám. Snad ještě nikdy jsem ji neviděla tak šťastnou. Od té doby se nás držela jak klíště, ani jednou smečku neztratila z dohledu.
