Holky, nechte toho nebo se z vás zblázním!
Už nejsme tři, ani čtyři. Ode dneška je nás pět. Já, Ondřej, naše číča Mandalka, jezevčice Bonka, kterou máme na hlídání, a opuštěná kočičí holčička Cindy.
Odpoledne jsme musely s Bonkou k naší paní veterinářce vyčistit anální žlázky. V čekárně jsme potkaly nešťastnou paní s batůžkem. Nesla v něm kočičí miminko, které před jejíma očima srazilo auto. Kotě se prý kutálelo do trávy, kde ho sebrala a přivezla.
Kočička naštěstí neměla žádá viditelná zranění. A chuť k jídlu jí taky nechyběla, jak jsme se setřičkou záhy zjistily. Čičina s gustem zdlábla kus kočičí paštiky.
Jak jsem tu hromádku chloupků jednou měla v ruce, bylo mi jasné, že už ji nepustím. Bez váhání jsem ji vzala do azylu k nám. Máme zapůjčený kotec, kde je Cindy zatím v izolaci (a ochraně) od ostatních zvířátek.
Bonka má naneštěstí ještě silnější mateřské pudy než já. O kočičku by se chtěla starat jako o vlastní. Neustále obzajduje kolem klece, vrtí chvostem a piští. Do toho kotě mňouká. Mandala se nasrala a před kočičím vetřelcem se schovala za kuchyňská kamna.
A tak je to kolem dokola. Cindy žalostně mňouká, Bona píská. Ondřej se tváří nasraně se slovy "Holky, nechte toho nebo se z vás zblázním!" a já se topím v pocitu viny. Doufám, že se to zlepší. Cindy by tu výhledově měla být tři týdny. Než se otrká a hlavně než jí najdeme nový domov. Nějaké hodné páníčky...